Historie brněnské mešity

Začátky muslimské komunity v Brně spadají už do roku 1992, kdy byla zřízena modlitebna ve sklepních prostorách v ulici Dobrovského, v Králově poli. Modlitebnu provozovala Organizace islámského centra a vedl ji imám Džafar z Bosny.

První modlitebny

Již tehdy měla tato organizace velké plány na vybudování muslimského centra. Lidé ze Svazu muslimských studentů Československa založili novou organizaci pod jménem Nadace pro zřízení a provoz islámského centra. Pobočka vznikla také v Brně. Brněnští muslimové ale brzy zjistili, že patřit pod pražskou organizaci není příliš výhodné. Kvůli každému podpisu dokumentu v bance či na úřadě totiž musel do Brna přijet někdo z pražské mateřské organizace.

Objevila se tedy myšlenka založit kvůli rychlejšímu vyřizování administrativy samostatnou muslimskou organizaci v Brně. Islámskou nadaci v Brně nakonec založili v roce 1994 Hasan Hasrat, Hišám Al Šiqáqi, Muneeb Hasan Mohamed, Imád Gauda a Samir Al Asuly. Sídlem nadace se prozatímně staly koleje Vysokého učení technického (VUT) v Brně. Prvním předsedou byl Hišám Al Šiqáqi, Muneeb Hasan zastával funkci referenta pro kulturní a vnější vztahy a Samir Al Asury měl na starost účetnictví. Cílem Nadace bylo oficiálně zřídit a provozovat modlitebnu či mešitu.

Se zmíněnou modlitebnou v ulici Dobrovského totiž začaly být potíže. Pronajímatel objektu najednou přestal platit zálohy na vodu a elektřinu a tak si muslimové museli dovážet vodu vlastní a při modlitbách si svítit svíčkami. Romantické, ale nepraktické. Věřící se proto začali scházet na studentských kolejích, kde měli k dispozici místnost jako klubovnu.

Na páteční modlitby, které navštěvovali nejen studenti, ale i starší generace však tato místnost pochopitelně nestačila a tak si muslimové každý pátek na hodinu dvě pronajímali tělocvičny. Tyto nedůstojné podmínky posilovali ve členech nadace přesvědčení o nutnosti zřízení nějaké vlastní modlitebny.

Začali hledat nějakou malou vilku či domek, vhodný pro zbudování modlitebny, ale rozvržení pokojů většiny z nich nebylo vhodné. I proto se rozhodli najít spíše nějaký vhodný stavební pozemek, kde by se mohla postavit zbrusu nová stavba. V březnu 1995 potom našli vhodný pozemek o rozloze 250 m2 za přijatelnou cenu v ulici Vídeňská. Na něm byla rozestavěná stavba.

Pozemek Nadace koupila za peníze získané veřejnou sbírkou mezi muslimy. Po náčrtu plánu probíhalo územní rozhodnutí pro povolení stavby, zda se tento pozemek hodí pro účel mešity.

V prosinci 1995 se ozval Muneebu Hasanovi první novinář a měl zájem napsat o celé věci článek. Tehdy nikdo nevěděl, že to bude pro média tak velká senzace. Muslimové jsou na kostely ve svých zemích zvyklí a nenapadlo je proto, že by někomu vadila mešita v České republice. Opak byl však pravdou.

Potíže s povolením

Brněnští radní Nadaci odmítli stavební povolení vydat. Muneeb Hasan začal osobně navštěvovat úřady, protože situace vyžadovala, aby se do věci plně zapojil. Stavební úřady totiž po nadaci začaly vyžadovat spoustu dodatečné dokumentace. Například museli předložit znalecký posudek o dopadu plynového kotle (který se normálně používá v domácnostech) na životní prostředí.

Dalším důvodem, proč stavbu nepovolit bylo, že by mohla narušit architekturu okolí. Zvláštní, protože v okolí pozemku se v té době nacházely pouze paneláky a starý dům v dezolátním stavu.

Během jednání na stavebním úřadě, se jistý úředník zeptal Meneeba Hasana, proč by jim měli u nás povolovat stavbu mešity, když v muslimských zemích křesťanské kostely povoleny nejsou. Hasan si tedy při příští návštěvě úřadu přinesl na pomoc fotografie ze svého rodného Iráku – zaplněné nejrůznějšími kostely, chrámy a monastýry.

Odpor k mešitě však nebyl pouze technického rázu, jak se muslimové domnívali, ale šlo především o věc politickou, náboženskou a národnostní. Proti výstavě mešity se najednou objevilo několik petic a dokonce i demonstrace, kterou uspořádala prokřesťanská iniciativa. Někteří aktivisté na černo vylepili plakáty s nápisem „Nechceme mešitu v Brně“. Po všech těchto „periperiích“ nakonec muslimové povolení ke stavbě mešity (ovšem bez minaretu) přeci jen dostali.

Když chtěla stavební firma začít s prácí na budově, lidé z okolí přišli na místo stavby a snažili se zabránit stavebním pracím se slovy „Nedovolíme vaší technice, bagrům, aby vstoupili na pozemek!“ Těžká technika podle nich mohla poškodit statiku paneláků a vážně je poškodit. Někteří vyhrožovali, že stavbě mešity budou bránit třeba vlastním tělem.

Celá problematika se znovu dostala na stavební úřad, kde celou věc projednali. Dohodli se, že přístup ke stavbě bude přímo z Vídeňské ulice, a nikoli ze zadní části slepé ulice. Pro muslimy to sice znamenalo menší komplikace, jak finanční tak i praktické, ale nakonec tento kompromis přijali. Stavba tedy mohla po šesti týdnech začít.

Náš postoj k těmto událostem byl a zůstává stejný. Nevyčítáme a nezazlíváme lidem odpor proti mešitě. Chápeme a dobře si uvědomujeme, co znamená pro člověka, přítomnost něčeho cizího, neobvyklého a neznámého. Je celkem přirozené, že se člověk bojí něčeho, co nezná. Tento strach mu ale může pomoci překonat poznání. Mnoho lidí z ulice Vídeňská, kteří kdysi podepsali petici proti výstavbě mešity, po její návštěvě změnili názor s tím, že znovu už by podobnou věc nepodepsali.

Výstavba a otevření mešity

Během stavby se Muneeb Hasan snažil vyjít sousedům vstříc. Nařídil stavbařům, že práce nesmějí probíhat během víkendů či brzy ráno. Podle Hasana totiž musí dbát muslimové byť na jednu jedinou rodinu, která má malé miminka.

Podle plánu měla být mešita jednoduchá, prostá a světlá. Měla mít dokonce i skleněnou kopuli. Od kopule se však z finančních a praktických důvodů ustoupilo. Místo ní je na střeše mešity několik malých vypoulených oken. Interiér stavby napodobuje islámský orientální styl se sloupy a oblouky.

Stavba začala v červenci 1997 a byla dokončena a slavnostně otevřena 2. července 1998. Slavnostního otevření se zúčastnili radní, politici města Brna, lidé z ministerstva kultury a z diplomatických kruhů, stejně jako představitelé nejrůznějších náboženství v Brně. Přijeli kupříkladu představitelé židovské obce a pravoslavné církve. Muslimy tehdy reprezentoval profesor Mohammed Ali Šilhavý.

Týden po slavnostním otevření následoval den otevřených dveří a mešitu navštívilo kolem 250 lidí. Krátce poté byla další akce otevřených dveří a mešitu tentokrát navštívilo kolem 1 500 lidí. Během další doby následovaly další dny otevřených dveří, kdy během dvou dnů navštívilo mešitu skoro 2 000 osob. Mešitu, v rámci školních exkurzí viděl také nespočet studentů středních i vysokých škol.

Mešita je již od počátku otevřena veřejnosti a je místem k vzájemnému poznávání, kde si lidé mohou seznámit s islámem a kde vysokoškoláci mohou čerpat informace ke svému studiu.