Brno - Na první pohled působí bílá budova nenápadně. Je vmáčknutá mezi bytovky a ze silnice není skoro vidět. Při bližším pohledu na světlou fasádu si kolemjdoucí může všimnout nesrozumitelného nápisu. Tohle je brněnská mešita. Poněkud kontroverzní budova, jejíž stavba rozdělila Brňany na dva nesmiřitelné tábory.

Dveře jsou pootevřené. V mešitě už na nás čekají, protože jsme si návštěvu domluvili předem. Každý návštěvník i praktikující muslim se hned za dveřmi musí vyzout a boty nechat v polici ve vstupní chodbě. Nesměle zaťukám na kancelář. „Dobrý den, posílala jsem e-mail, že bychom se s kamarády chtěli podívat do mešity,“ spustím hned. Sympatický mohutný muž arabského původu nás s úsměvem vítá a zve do kanceláře. „Asi vám nejdřív ukážu mešitu, pak si sedneme a můžete se mě zeptat na to, co vás bude zajímat,“ navrhuje se silným arabským přízvukem Jalal Atassi, náš průvodce a zároveň místopředseda Islámské nadace v Brně.

Nejprve procházíme kolem umývárny, kde si muslimové před modlitbou myjí nohy, a vstupujeme do maličké místnosti. „Tohle je učebna, kde se lidé učí arabsky, nebo čtou Korán,“ dostává se nám vysvětlení. V učebně je jen pár světlých lavic se židlemi, bílá tabule a několik fotografií zobrazujících především Ka´bu, nejposvátnější muslimské místo.

Dalšími dveřmi vstupujeme do modlitebny. Místnost je překvapivě malá, přesto se v ní při pátečních modlitbách schází až sto padesát muslimů. Červený koberec, který zakrývá celou podlahu, je měkký a příjemný na bosé nohy. Atassi vysvětluje, k čemu který nábytek slouží, ukazuje arabsky psaný a krásně zdobený Korán a celou knihovnu náboženské literatury přeložené do několika světových jazyků.  „Jediné, co muslimové pokládají za Korán je arabský originál. Když totiž překladatel texty překládá, trošku si je upraví. A to pak může pozměnit význam,“ říká Atassi, když listuje Koránem.

Foto7.JPG

Je všeobecně známo, že ženy a muži se v islámu modlí odděleně. Ani v brněnské mešitě tomu není jinak. Abychom se dostali do ženské části mešity, musíme vystoupat po schodech nahoru. Pod schody se válí hračky. I na děti jsou tady připraveni.  Ženská místnost je menší, rozdělená na dvě části. V jedné části je velká červená pohovka a nad ní několik polic s knihami. Druhá část oddělená oknem je dětský koutek. Na první pohled to tady vypadá jako v mateřské školce. Všude jsou hračky a na žlutých zdech je spousta malých barevných obrázků.

Náš průvodce nás nechává, abychom si všechno prohlédli a vyfotili. „Jdu zatím do kanceláře, dám vařit vodu. Dáte si radši čaj nebo kávu?“ ptá se a odchází. Rozhlížíme se kolem sebe, fotíme, debatujeme. Z balkonu pro ženy se skrze dřevěné mřížky díváme dolů do místa, kde se modlí muži. Mřížky jsou tam prý kvůli dětem, nejednoho člověka by však mohlo napadnout něco jiného. O lidských právech v islámu, obzvláště těch ženských, toho bylo hodně řečeno i napsáno.

Po návratu do kanceláře na nás už čeká čaj i připravené židle.  Přes historii mešity se dostáváme i otázce soužití se sousedy. „Lidé, kteří žijí v okolí, byli nejdřív proti stavbě mešity. Protestovali. Teď se nám často chodí omlouvat. Poznali, že nejsme žádní teroristi a že se chováme slušně a klidně,“ popisuje Atassi současné sousedské vztahy. „Teď jednáme o stavbě větší mešity, tahle už je pro nás malá,“ dodává. Ptáme se na vše. Na konvertity, lidská práva, manželství i rozvody. Po dvou hodinách, které utekly podezřele rychle, máme pocit, že je na čase, abychom se zvedli a šli. Na cestu dostáváme několik brožur a tenkých knížek o islámu a pozvání, ať se zase přijdeme někdy podívat. Ještě než se za námi zavřou dveře, slyšíme, jak nějaký chlapec začíná odříkávat modlitbu Allah Akbar.

Do našeho všedního světa vstupujeme s myšlenkou, že mešita je nad očekávání příjemné místo, kde se setkávají muslimové i nemuslimové v klidné atmosféře, která kontrastuje s hlukem rušné ulice nacházející se jen pár metrů od vstupu do této islámské modlitebny.

Zdroj článku:

http://stisk.blog.idnes.cz/c/133473/V-brnenske-mesite-pohosti-navstevniky-i-cajem.html

Martina Učňová